spoludbydlící - zhruba po týdnu tak člověk začne tušit jména všech lidí sdílející stejný vchod; tím ale není vůbec vyhráno, furt sem někdo leze, furt se někdo představuje ve škole, to se nedá zapamatovat ani kdyby ty lidi měli normální jména :-D celkově jsem byl takovej už lehce otrávenej z neustálýho představování a vysvětlování svýho studia doma; nicméně postup k učení jmen z konečného okruhu lidí je jasný - začni s těma, co jsou u nás (anebo je znáš z televize) např. Tomas nebo Rafael, pokračuj těma co u nás nejsou, ale jsou srozumitelná, pochopitelná a zapsatelná (Vilius, Jambe) a nakonec si nech ty, které jsou spíš jako zvuky než jména a v normálním písmě (latince) a jazyce (čeština) je snad ani nelze vyjádřit (####@%--*/)
jméno - své spíše neznělé "jirka" většinou musím vyslovit na několikrát to, že je i světě hodně rozšířené mi k ničemu není, protože dokonce i ve slovanských jazycích se někdy podobá své anglické obdobě (george) - na kterou bych ale určitě neslyšel; (představit se jako jířa je nemyslitelné o co líp by mi rozumněli o to hůř, no vlastně zcela jistě by to nevyslovili); jiné je to u přestavitelů školy, kteří mají jméno zpravidla na papíře a potřebujího použít, tak půlka vysloví "j" správně, druhá půlka se přikloní k frakofonímu [ž], jistota je v příjmení, které zkrátka začne [k]; dlužno poznamenat, že pár nejbližších se začiná snažít o něco typu jiří nebo jířa - uvidíme
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahoj,
OdpovědětVymazatpodívej se sem
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD
možná, že máš mezi kolegy dalšího Jirku, ani o tom nevíš, třeba takového: جرجس, ﺟﻮﺭﺝ, ﺍﺎﺧﺿﺭ
:-). Já se znám, třeba z Litvy s jistym Jorisem a až tady na tom webu jsem zjistil, že je to taky Jirka.
Zajímavý taky je, že jako my máme Josefa a Pepu nebo Jana a Honzu, tak Němci mají Georga a Jurgena, ale přitom jsou to obě "kalendářová" jména.